Proč potřebujeme Slunce
Jednou z jistot, které v životě máme, je to, že každé ráno vyjde Slunce. Dává nám světlo a teplo a bez něj bychom nemohli žít. Není tedy divu, že bylo v mnoha starověkých kulturách oslavováno, uctíváno a mnohdy i ztotožňováno s některým z bohů.
Na druhou stranu nelze přehlédnout ani fakt, že se jedná o obří jaderný reaktor, který k nám neustále vysílá radiaci v podobě nejen ultrafialových paprsků. Pokud by neexistovala ozonová vrstva, která nás před většinou z nich chrání, prakticky veškerý život by zahynul. Jak je tedy možné, že jej potřebujeme?
Má to hned několik důvodů. Tím prvním je teplo, které k nám vysílá. Bez něj by naše Země byla mnohem chladnější. Samozřejmě je zde i teplo zemského jádra, díky kterému by se mohl život v oblastech, kde nejvíce proniká na povrch, udržet. A to včetně lidí.
Další věcí, kterou jsme na Slunci závislí, je produkce kyslíku. Ten z naprosté většiny vzniká díky procesu fotosyntézy, který se bez slunečního světla neobejde. Je to totiž právě světlo o určité vlnové délce, které jej stimuluje. Bez Slunce by jeho obsah brzy velmi poklesl, k čemuž by samozřejmě pomohla také zima.
Lidé by samozřejmě mohli vzít nějaké rostliny sebou a použít umělé osvětlení, pravděpodobně by to však ani zdaleka nestačilo.
V neposlední řadě je tu fakt, že právě Slunce nás udržuje na orbitě. Díky němu máme střídání ročních dob, ale také den i noc, a to v takovém poměru, že se jedna strana nepřehřeje a druhá nezmrzne. Na to má samozřejmě vliv i atmosféra, avšak Slunce zde hraje důležitou roli.
Pokud by tedy přestalo existovat, začala by Země putovat vesmírem, dokud by nenašla další těleso o dostatečné mase, kolem kterého by mohlo kroužit. To vše by bylo samozřejmě provázeno značnými přírodními katastrofami, které by opět značná část života nepřežila.
Je tedy jasné, že se bez něj neobejdeme. Máme jen štěstí, že nám bude svítit ještě dalších přibližně pět miliard let. A za tu dobu najdeme řešení, jak si poradit.